Otvírací doba

1.4. do 31.10.
čtvrtek – neděle
13.00 - 17.00 hod.

KNOFLÍK V PRŮBĚHU HISTORIE V BÄRNAU

V červenci 1895, tedy před více než 100 lety, založil vyučený knoflíkář Johann Müller bärnauské  knoflíkářství, které se stalo centrem tohoto průmyslu v Německu. Johann Müller to nejdříve zkoušel ve vogtlandském Adorfu; ale o něco později ho upozorněli na řemeslný Tachov (cca 15 km jižně od Chebu) a na práce chtivé obyvatelstvo v obcích po obou stranách tehdejší bavorsko-rakouské hranice. Proto se v roce 1895 rozhodl usadit se v Bärnau.

Perleťové knoflíky se před 100 lety vyráběly ještě řemeslně. Jako surovina sloužily perleťové lastury z teplých moří poblíž rovníku, hlavně lastury z Perského zálivu. Zpracování tehdy vyžadovalo vynaložení značné tělesné síly a určitou zručnost.

Ze závodu Johanna Müllera se sem tam osamostatnil nějaký schopný vrchní mistr, takže v průběhu let tu vznikal jeden závod na výrobu perleťových knoflíků za druhým.

V nejbližším okolí brzy vznikl nedostatek pracovní síly. Johann Müller se vydal do sousedních obcí po obou stranách hranice. Po určitou dobu Johann Müller v Bärnau zaměstnával 40 až 50 osob. S dělníky, kteří pracovali doma, a s pracovníky, zaměstnanými v pobočkách, to bylo kolem 100 pracovních sil.

Pak vypukla 1. světová válka a příznivý vývoj byl náhle přerušen. Už nebylo možno dále dovážet suroviny. Přestaly sem přijíždět železniční vagóny s nákladem perleťových lastur, které sem vozily od zahájení provozu po prodloužené železniční trati z Tirschenreuthu do Bärnau v roce 1903. Všechno, co bylo vybudováno s obrovskou činnorodostí, zničila poválečná inflace a hospodářská krize, která vypukla v letech 1929/30.

„Zlatá léta“ z doby před 1. světovou válkou se už ale neopakovala. V krušném roce 1932, pár měsíců po dovršení své sedmdesátky zemřel i Johann Müller, který neúnavně pracoval až do posledního dne.

Po 2. světové válce se v Bärnau začala psát nová etapa historie knoflíkářského průmyslu. Když zase byly k dispozici suroviny, perleťové lastury – nejprve to byly říční mušle z hornobavorských jezer – vznikly v Bärnau a okolí četné nové závody. Zakladateli byli především vyhnanci, řemeslně zruční lidé ze Sudet, kteří toto řemeslo většinou znali už z domova a hodlali se tady usadit. Do roku 1957 stoupl počet závodů na 32.

Od roku 1950 začaly bärnauské knoflíkářské závody kromě perleti zpracovávat také umělou hmotu. Byl to polyester, duroplastická umělá hmota, která se dobře hodila jako materiál, imitující perleť. Musely se tedy začít vyvíjet nové výrobní postupy.

Rozhodující impulsy v tomto ohledu přicházely ze Střední odborné knoflíkářské školy, která byla v Bärnau otevřena v roce 1955. Její ředitel, odborný učitel Marcel Hermann, tam mohl výrobcům knoflíků a odbornému dorostu předvádět nové stroje a nové techniky. Díky této škole dokonce vznikl i Mezinárodní knoflíkářský veletrh.

Od doby, kdy po 20leté existenci byla Střední odborná knoflíkářská škola v roce 1975 zavřena, neexistuje v Bärnau ani IKNOFA, Mezinárodní knoflíkářský veletrh. Střední odborná knoflíkářská škola a IKNOFA Bärnau proslavily po celém světě.

Kolem roku 1980 pracuje v Bärnau a okolí 25 knoflíkářských továren, z nichž ty menší rodinné závody zaměstnávají zhruba pět a velké podniky více než 100 lidí. Kromě toho zde pracuje deset velkoobchodů s knoflíky.

Odběrateli bärnauských výrobků jsou oděvní závody, obchodní domy a další maloobchody. Na export jde zhruba 20 % výroby.